Jak je to se zemí původu našich surovin

1. Jaká jsou pravidla pro etikety
2. Co říkají evropská nařízení
3. Jak se liší původ a pěstování
4. Co znamená označení Česká potravina/Český produkt

Věděli jste vůbec, že země původu se obecně na potravinách vůbec uvádět nemusí? Z hlediska práva je to nutné pouze u některých surovin – například u masa, mléka či jednosložkových potravin.

Ve Světě plodů jsme si řekli, že se před vámi, zákazníky, nemáme za co stydět. Dodavatele vybíráme pečlivě, a proto před vámi nemusíme mít tajnosti – nebojte se zeptat, pokud na e-shopu nenajdete informaci, kterou hledáte.

A jak to s těmi zákony tedy je? Na národní úrovni spadají údaje uvedené na etiketě potravin pod Potravinovou komoru ČR. Potravinová komora se ale musí řídit vyšší institucí: nařízeními z Evropské unie. Krajina původu suroviny mezi povinnými údaji u většiny potravin není. Co však legislativa upravuje? Na etiketě musí být jasně, čitelně a definovanou velikostí písma uvedeny tyto údaje (kompletní znění najdete v příslušném nařízení):

• název potraviny
• seznam složek
• každá látka nebo pomocná látka způsobující alergie nebo nesnášenlivost
• množství určitých složek
• čisté množství potraviny
• datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti (víte, jak se liší?)
• zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití
• jméno a adresa provozovatele potravinářského podniku
• u konkrétních druhů potravin země původu nebo místo provenience
• návod k použití v případě potraviny, kterou by bez návodu bylo obtížné použít;
• u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu
• výživové údaje

Všechna tato nařízení mají svá další pravidla a výjimky s ohledem na konkrétní produkt. Vyrobit etiketu není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, viďte! Vše je ale nařízeno s jasným cílem: ochránit spotřebitele proti klamavým praktikám.

Podle nařízení č. 1169/2011 je uvedení země původu (nebo místa provenience) povinné tehdy, pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience konečné potraviny. Zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že je z jiné země původu nebo místa provenience.

Místo provenience? Že to slyšíte poprvé v životě? Je to vlastně jen další legislativní označení pro místo, o němž je uvedeno, že z něj potravina pochází, ale není z právní definice „zemí původu“. A co že to je, ta země původu?

Zpravidla se uvádí jako „země původu“ ta země, v níž byla potravina vyrobena nebo ve které se naposledy se surovinou nějakým významným způsobem manipulovalo. Surovina může tedy pocházet z jedné země, být zpracovaná v druhé a nakonec upravená v třetí. V takovém případě se tedy na etiketě uvádí poslední země. Na obalu lze také použít jako označení země původu „EU“ nebo „mimo EU“.

Ve Světě plodů vám nabízíme mandle ve slaném karamelu s označením země původu: Nizozemsko. Asi těžko si jde představit, že by někde na předměstí Amsterdamu měli pěstitelé obrovské sady mandloní… Mandle pocházejí z Ameriky, ale v Nizozemsku je opražili a zabalili do sladkoslaných chutí. Jako zemi původu tedy uvádíme zemi posledního zpracování – Nizozemsko. Stejný případ je s naší čokoládou z ČR. Taky nikdo nepěstuje čokoládové boby přímo za továrnou ve Dvoře Králové, jen ji tam v čokoládovně vyrábí. Chcete vědět, jak proces probíhá?

Pokud jde o krajinu, kde byla surovina zpracovaná, ale není to země opravdového „původu“ suroviny, snažíme se vám v popisu produktu na e-shopu dodat maximum informací o celém procesu, abyste přesně věděli, co kupujete! Třeba v našich MYXech najdete jen suroviny, které si můžete koupit i samostatně, a tedy si můžete dohledat přesné složení i původ konkrétních surovin. Na otevřenosti si zakládáme, proto se nás nebojte zeptat na vše do vás zajímá. My na oplátku slibujeme, že se budeme snažit zjistit co nejvíce!

Při nákupu můžete narazit i na potraviny označené jako „Česká potravina“. Toto označování upravuje novela zákona, kterou v souladu s evropským právem připravilo ministerstvo zemědělství. Na rozdíl od ostatních označení je toto označení dobrovolné, avšak zároveň musí produkt splňovat určité požadavky, aby se jím mohl honosit.

Pokud byste chtěli používat logo „Česká potravina“, jednosložková potravina musí 100% pocházet z Česka – a navíc musí všechny fáze výroby či zpracování proběhnout na území České republiky. Pokud jde o vícesložkové potraviny, 75% hmotnosti (která nezahrnuje vodu) složek musí pocházet z ČR, musí zde být vypěstované či chované, zpracované a balené.

Na obalu se můžete setkat i s ochrannou známkou „Český výrobek“. Tu přiděluje Potravinová komora ČR. Logo je sice podobné, ale požadavky na suroviny pro získání této ochranné známky se mírně liší. Pokud jde o jednosložkové potraviny, platí stejné podmínky jako u „Českého výrobku“. U vícesložkových potravin se kritéria liší podle různých kategorií. Užívání značky povoluje prezident Potravinové komory ČR po předchozím schválení výkonnou radou.

Země původu „Česká republika“ tak vůbec nemusí znamenat, že suroviny na výrobu produktu vyrostly a byly posbírány v České republice. Stačí, aby je zde někdo zpracoval.

S legislativou to není žádná legrace. Ve Světě plodů před vámi nic neschováváme, protože jsme na naše suroviny právem hrdí. Všechno navíc rádi vysvětlíme a vyjasníme. Od teď už vám totiž při nakupování nic neujde!