Vanilkové lusky z Papuy-Nové Guiney

Vanilkový lusk se vám může jevit jako něco neobvyklého, něco s čím si nevíte rady. Je úzký, podlouhlý a zvrásněný. Jeho zpracování je však opravdu jednoduché, lusk stačí nařezat po jeho délce a z obalu vyloupnout semínka. Ty drží pěkně pohromadě a tvoří tuhou hmotu, nemusíte se proto obávat nepořádku. Vanilkové lusky vám v domácnosti poslouží na množství různých způsobů. Můžete jimi okořenit své jídlo nebo si provonět domácnost. Vysušený prázdný lusk můžete vložit do nádoby s cukrem, a dodat mu tak příjemné aroma.

Vanilkové lusky Tahitensis z Papui-Nové Guinei jsou chuťově velice podobné jejich indonéským sousedům. Liší se ale zejména ve velikosti, tato varianta je oproti indonéské trochu delší; a také v obsahu vody – lusky z Papuy-Nové Guiney jsou sušší, díky čemuž se dokonale hodí například pro výrobu extraktů nebo k macerování v mléce či smetaně.

1. Vanilka Tahitensis je charakteristická svou sladkou květinovou chutí a vůní.
2. Patří mezi chuťově jemnější odrůdy vanilky, které lépe rozvinou svou chuť macerováním v tekutině.
3. Dlouhé sušší lusky s vysokým obsahem zrníček (dřeně).
4. Kromě vanilinu obsahuje až 200 dalších aromatických látek.
5. Pokud vám vanilkový lusk leží delší dobu ve spíži, je dobré jej na chvilku „provětrat“ a následně opět vrátit do vzduchotěsného obalu. Ideálně 4–6× za rok.

Prvními pěstiteli vanilky byli lidé z kmene Totonaků, kteří žili na břehu Mexického zálivu, přibližně v místech dnešního Veracruzu. Podle totonacké mytologie za zrozením vanilky stojí příběh nešťastné lásky – uprchlou princeznu za špatný výběr milence spolu s ním popravili. A tam, kde se jejich krev dotkla země, vyrostla liána s nádhernými květy, která později dostala název vanilka.

Díky španělským cestovatelům se pak rozšířila do celého světa. Nejkvalitnější producenti vanilkových lusků jsou na Madagaskaru, v Mexiku a v Indonésii. Každý producent však používá jiný druh vanilky i způsob sušení, proto je také odlišná i výsledná chuť – na Madagaskaru sladká, z Mexika trochu kořeněná a z Indonésie květinová. Výsledný produkt je však vzhledově stejný, čokoládově hnědý až zdánlivě černý lusk. Kvalita však vyžaduje oběti, a tak jsou lusky z těchto zemí zároveň ty nejdražší.